REBEL 3D

no to neni az tak pravda, pouzitelnost kompenzace se tyka hlavne prohnuti bedu, dirky ci bubliny bez problemu pretisknu.

Ty tlakove mam v planu pouzit k zjistovani rozdilu vysky prvniho a druheho extruderu, tak aby se dal jednoduse a rychle nastavit Z offset a nemusel jsem se drbat se sparomerkama. Jak mi dojdou z Ciny, muzu dat vedet.

Teplotni zavislost proximity senzoru byl jeden z duvodu proc jsem nakonec zavrhl autoleveling jako blbost. Mnohem jednoduchsi je udelat masivni stolek. Pokud by na tom ale nekdo trval, bude jednoduchsi pindu zahrivat na nejakou konstantni teplotu nez chladit. U presnych veci v elektronice se to bezne pouziva.

Jako endstop na Z mam optozavoru, zkousel jsem foukat fenem a zadnou teplotni zavislost jsem nepozoroval.

Rebel píše:no to neni az tak pravda, pouzitelnost kompenzace se tyka hlavne prohnuti bedu, dirky ci bubliny bez problemu pretisknu.

ty snad tisknes primo na bed ? pokud to chces na sCube tak nevidim problem v pouziti napr 5mm skla ktere bude temer naprosto rovne a pekne rozvede teplo

od kdy sklo dobre rozvede teplo ? na sklo uz dlouho netisknu a tam si s indukcnim levelingem trochu mimo dosah sondy. Tisknu na hlinikovy desky a autoleveling jsem nikdy nepotreboval. Nechapu co resis, autoleveling jsem zacal resit hlavne kvuli tem, co to stale chteji a opevuji a dosel jsem opet akorat k tomu, ze je to spis dalsi problem nez ulehceni. Nejsem zastancem zadneho takoveho automatismu a uz jsem to komentoval ne jen na tomto fotu xkrat.

Timto bych tuto diskuzi uzavrel, opet se ubira jinym smerem, nechci tu resit autioleveling jako takovy, tema je snad jasne. Tedy je to k hovnu a hotovo Udelam jeste jeden test, integruju REIDU do vedeni vzduchu k chlazeni tisku a pred a pri levelingu necham jet ten ventas na plnej ceres. Pokud to nepomuze, koncim s laboraci okolo alevelingu

Ještě je tu možnost zahoumovat uprostřed bedu, jak se bude nahřívat bed, zároveň se nahřeje sonda. Takhle to řeším já a funguje to celkem dobře.

zase bych nedelal z komara velblouda! kazdopadne DavidTor ma pravdu! vsechno, nastaveni prvotniho Z-Offsetu, az po houmovani a leveling pred tiskem se musi delat za "provoznich" podminek (ja osobne nastavuju na 80stupnu), tj. vzdy na nahratou desku, ne jenom pro to ze by se sonda ohrivala, ale samotny hlinik bedu ma jine indukcni vlastnosti ve stavech studenej/teplej.

jasne ze se leveluje teplej stolek, uz jen proto, ze se o neco malo za tepla pohne, ale nahrati indukcni sondy pred tiskem je hovadina, to sorry. To uz postrada naprosto sve "kouzlo", ac to v podstate zadne nema. Navic je zasadni rozdil v silhani sonsdy i mezi tim, jestli topim 60 pro PLA, nebo 110 pro ABS a necham ji tedy ohrat.
"Jako sorry", ale jestli toto povazujete za spolehlivou zalezitost a reseni, tak nemam co dodat.

I když je toto staré téma, tak jsem nyní řešil podobnou záležitost. Nenahřívám podložku, tisknu PLA na Kores (drží parádně), ale k houmování (a hlavně k autolevelingu) používám PINDU. No a pokaždé to vyšlo trochu jinak. Problém je v tom, že po prvním tisku se podložka přeci jen trochu ohřeje tím tiskem, ofukem přez horkou trysku a pod., a je to. Řeším to tak, že po každém zahoumování zkontroluji trysku na výšku papírku. Většinou je to OK, ale pokud ne, doladím Z Probe height z menu Repetieru. Pak už to jde skvěle.

Průša má v sondě i teploměr, a kompenzuje automaticky teplotní odchylky v měření výšky podle teploty PINDY . Asi mu to funguje.

Podle mne má právě smysl pouze ta kompenzace podle okolní teploty v software.
Na základě teploty v tiskárně kompenzovat výšku Z podle ověřené závislosti.
Zvlášť u delt je to citelné, protože tam tiskárna během provozu ze studeného stavu "povyroste" docela dost.
Sám jsem o úpravě firmware uvažoval, ale protože málokdy tisknu více věcí hned po sobě, tedy většina tisků probíhá ze "studeného" stavu, tak jsem to zatím neřešil. A holt na jaře a na podzim (dílnička je vytápěná pouze sluníčkem a tiskárnou) trochu posunu Zmax.

Tak s tím jsem se nikdy nesetkal. U obou delt dělám kalibraci ručně jednou za pár měsíců, v provozu jsou skoro denně. Jedná se ale vždy jen o jemné doladění v řádu kroků (mám 400/mm), a přičítám to spíše únavě řemenů.
Základ je robusní konstrukce a vyhřívyná deska z pořádného materiálu. Mám tam frézovaný dural tl. 6 mm, na 50°C je to za 2 minuty. Bez té teplotní korekce je PINDA pokaždé jinak vysoko, takže Z max nebo min (u ne-delty) se musí doladit vždy. Ze začátku jsem ji měl na deltě také, a řešil jsem to tak, že jsem ohřál desku na 50°C s Pindou v nule. Tím se také ohřála, a po 5 min kdy teplota byla už stabilní probíhala autokalibrace vždy dobře.

U mne jde o rozdíl ve výšce Z když začnu tisknout na neprohřáté tiskárně (a v poměrně chladné místnosti) a když po ukončení jednoho tisku začnu hned druhý, tak je ten rozdíl ve výšce 1. vrstvy již citelný.
Když každý den udělám jeden tisk ze studeného stavu tak tam žádný posun není.
Tiskárna má kryt, takže ven nic moc neutíká, rozdíl přičítám dilataci svislých profilů, které tvoří konstrukci (cca 3/4m výšky)

To je možné. Pokud se teplota profilů změní o 10°C, bude jejich délka o 0,2 mm větší (při délce 1 m).
Nemám to zakryté, takže u mne je rozdíl max 1-2°C, a to není znatelné.

Hele lidičky po dloouhe době jsem se dokopal nakoupit díly pro sondu na jedné z tiskáren a zase zjistím že je to vlastně na dvě věci... Mám v kumbále běžně rozdíl 10°C. Tak si říkám jestli by nebylo lepší udělat kombinaci s klasickým optickým dorazem na ose z + indukční sonda, kde ta indukce by jen určila odchylky třeba oproti středu nebo jednomu rohu..